Minimalistické nastavení mysli

Jednoho dne mě uchvátil minimalismus. Když jsem narazila na internetu na článek o tomto životním stylu, bylo to obrovské „JÉ, TO JE ONO!“ Můj vrozený odpor k dečkám, soškám, hrníčkům ve vitrínkách, z kterých nikdy nikdo nepije a dalším prachosběrným zbytečnostem měl najednou vysvětlení! Být minimalistou není moderní póza nebo přetvářka výstředníků. Je to pocit. Je to vnímání vztahu mezi mnou a věcmi, kterými se obklopuji. Je to nastavení mysli.

Jakmile si toto člověk uvědomí, začne přemýšlet o předmětech a o důvodech, proč chce, aby byly součástí jeho života. Začne si postupně uvědomovat zbytečnost některých věcí, začne se jich zbavovat a tím čistit a zjednodušovat svůj životní prostor. A pak najednou zjistí, že se jeho vztah k předmětům zcela změnil. Každý předmět (skoro J) má pro něj nějaký význam. Estetický, užitkový nebo emocionální. Nebo třeba všechno najednou. Zkrátka vím, co mám a proč to mám.

Minimalismus se stává módním životním stylem a mnoho lidí je uchváceno a inspirováno jeho jednoduchostí, krásou a praktičností. Zpočátku nemusí být naše mysl nastavená takříkajíc „ryze minimalisticky“ a můžou se objevit překážky. V euforii začneme řádit  - vyhodíme, rozdáme nebo prodáme zbytečné a nepotřebné věci a své prostředí uvedeme do jakéhosi „základního minimalistického stavu“. Jenže… za čas zjistíme, že jsme ten uvolněný prostor zase zaplnili blbůstkama, a tak znovu vyhazujeme a rozdáváme, a tak to jde stále dokola. K zlosti L.

Kudy z toho ven? Co nám pomůže dostat minimalistické myšlení pod kůži?

1. Shromažďujeme zážitky,  ne věci. To znamená, že čas i peníze budeme investovat do aktivity, která v nás zanechá příjemné vzpomínky. Namísto na nákupy vyrazíme na výlet, do akvaparku, do divadla…víte, co tím myslím.

2. Nekupujeme věci, které nepotřebujeme. Nebudeme se řídit filozofií postavy ztvárněnou panem Hanzlíkem ve filmu Slavnosti sněženek: No nekupte to, když je to tak levný.“  Než si koupím nějakou věc, ptám se sama sebe: „K čemu to potřebuji?“ „Obohatí tahle krabička (vázička, figurka, knížka, hrnek…atd) nějak můj život?“ „Chci to vůbec?“ Jednoduše – ptám se hlasitě PROČ?

3. Tohle doma nechci! Nechci doma věci, které se mi nelíbí, které mi zavazejí, a které nepotřebuji. A proto si je domů nenosím. Jednoduché? Ano… ALE! Jednou dostanete od tetičky „krutopřísně drahocennou“ broušenou mísu na ovoce. Chtělo se vám brečet už ve chvíli, kdy to s tajuplným výrazem ve tváři vytahovala z tašky. „To se ti bude Aličko hodit pod ty hodiny…“ Auuuuu…! A teď babo raď. Nebo je váš partner vášnivý rybář a ke štěstí potřebuje mít celou zeď v obýváku posetou fotografiemi typu Já a můj kapr od roku 1996 až do současnosti. No…o tom někdy příště J

4. Lepší je DĚLAT, než MÍT. Pozor! Dělat v tomto významu však neznamená nakupovat!!! Znamená to poznávat, bavit se, závodit, seznamovat se, malovat, potápět se… Minimalismus je nejen vytvořit si krásné a jednoduché místo k žití, ale také krásně a jednoduše prožitý čas. Obojí nás naplní štěstím a pohodou.

5. Záludnosti typu „co když to budu někdy potřebovat?“ Ruku na srdce. Kolikrát jste chtěli vyhodit nějakou věc, ale nakonec vyhrál argument, že se to může někdy hodit. A kolikrát se to od té doby „hodilo“? Co??? Ani jednou????? No a nebylo by lepší to přece jen dát pryč?

6. Uklidit není řešení. Ti vykutálení jistě přišli na bezbolestný kompromis. „Zbytečnosti dám do krabic a ty schovám do skříně, pod postel, do sklepa.“ To není minimalismus, ale podvod! J Když se zbytečností zcela nezbavíte, nemůže se váš životní prostor pročistit, nikdy to neucítíte. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu má pročištěný pokoj, kde je minimalismus i ve skříni a pod postelí, úplně jinou atmosféru.